V první řadě bych rád uvedl, že nemám naprosto nic proti ateistům či lidem vyznávajícím jinou víru; já tu svou nikomu nenutím, neboť je to dle mého názoru beztak kontraproduktivní (pochopitelně nic nenamítám proti evangelizaci, nicméně ji velmi zásadně odlišuji od vnucování víry). Občas však s údivem sleduji jev, který bych nazval, řekněme, „militantní ateismus“; pozoruji jej zejména u mladých lidí (nejčastěji adolescentů), kteří se vůči křesťanství velmi aktivně –a občas až agresivně– vymezují.
Jejich argumentace se v drtivé většině točí kolem středověkých zvěrstev církve. Mé námitky vůči těmto argumentům nespočívají ani tak v tom, že by se tato zvěrstva odehrála už dávno, nýbrž v tom, že ti, kdo je páchali, dle mého názoru nejednali v souladu s Písmem, ba naopak v mnohých ohledech v příkrém rozporu, čehož si byli minimálně někteří z nich dobře vědomi, což byl patrně důvod, proč patřila i samotná Bible mezi zakázanou literaturu, aby s ní nikdo nemohl hříchy církve porovnat. Kritizovat něčí víru na základě chování lidí, kteří se sice ke stejné víře hlásí, ale jednají v rozporu s tím, čemu dotyčný věří, je podobné jako zkoumat klady a zápory demokracie na příkladu Korejské lidově demokratické republiky, protože tato má demokracii v názvu; stát se křesťanem přece ještě neznamená schvalovat zvěrstva, která jiní křesťané napáchali (asi jako stát se programátorem neznamená schvalovat vše špatné, co napáchal který programátor).
Ostatní argumenty se točí většinou kolem vědy, přičemž se snaží situaci vylíčit takovým způsobem, že věda a víra si vzájemně odporují, takže kdo věří v Boha, odporuje vědeckým poznatkům a důkazům; taková argumentace však spíše ukazuje, že o vědě neví příliš mnoho ten, kdo ji používá. Jelikož neexistují žádné vědecké důkazy o tom, že Bůh existuje, ani o tom, že Bůh neexistuje, pak vědě odporuje kdokoliv, kdo prohlašuje kterýkoli z těchto stavů za nezvratnou jistotu; ateismus je svým způsobem též víra a jedince, kteří ji prezentují jako nezvratnou jistotu bez sebemenších pochybností, lze oprávněně považovat za náboženské fanatiky.
Závěrem bych rád zdůraznil, že tento text rozhodně není adresován všem ateistům, nýbrž pouze těm, již sebevědomě argumentují výše uvedeným způsobem, který dle mého názoru nemůže být ani při veškeré dobré vůli přijat jako validní. Úplně stejně jako respektuji jakoukoli jinou víru než tu svou, nemám ani nic proti tomu, když někdo nevěří ničemu; stejné míře tolerance bych se rád těšil i já od dotyčných, a to zejména proto, že neexistuje žádný důkaz, který by existenci či záměry Boha jakkoliv prokazoval, nebo vyvracel.