Již mnohokráte jsem byl svědkem toho, jak libertariáni řeší toto téma – a jednou dokonce i otázku formulovanou přesně tak, jak si ji můžete přečíst v nadpisu. Jádro debaty spočívalo vždy v tom, jaký by měl dle Písma být postoj křesťana ke státu. Očekává-li teď někdo, že budu –coby anarchokapitalista– prosazovat, že křesťané by měli být proti státu, mýlí se; nebudu však tvrdit ani opak.
Jak už jsem uvedl ve své úvaze o Bibli, za její hlavní poselství považuji to, že máme milovat Boha a být dobří k lidem. Co z toho vyplývá pro úvahy ohledně státu? Pro mě osobně tolik, že jako křesťan stát odmítám, neboť jej považuji za kořen téměř všeho zla; jsem přesvědčen, že většina ohavností a zvěrstev, kterých se lidé na druhých kdy dopustili, byla provedena právě ve jménu nějakého státu. Podíváme-li se však na tutéž problematiku očima etatisty, který považuje stát za správný a domnívá se, že bez něj by se svět proměnil v krvavou lázeň, je v souladu s jeho vírou stát přijímat.
Pokusíme-li se v Písmu hledat jednotlivé verše, které se k tomuto tématu vyjadřují, nalezneme –tak jako u mnoha jiných komplexních otázek– argumenty pro (Mt 22:21) i proti (1 Sam 8:11-18). Oba verše můžeme samozřejmě rozebírat ze všech stran, úplně jednoznačnou odpovědí na naší otázku není ani jeden z nich; proto považuji podobné pokusy za předem odsouzené k nezdaru a ze stejného důvodu nejsem příznivcem příliš doslovných výkladů Písma (osobně jsem naopak přesvědčen, že čím širší kontext, tím lépe).
Dle mého názoru klade Bible především důraz na problémy jednotlivců, jejich interakci a vůbec způsob, kterým se k sobě lidé chovají; naopak příliš neřeší problematiku společenských zřízení, kterých se většinou dotýká jen tolik, kolik je nutné pro vykreslení určitého pozadí a souvislostí, ve kterém jednají jednotlivci. Mimo jiné se i z tohoto důvodu domnívám, že Písmo je vzhledem k anarchokapitalismu, libertariánství, voluntarismu i etatismu neutrální; rozhodně nelze říci, že by v něm byla odmítána anarchie či stát.